Soustředění: JAK SE RODÍ RADOST ANEB STRETOL MA DNES PAN
O víkendu 5. – 7. 9. 2014 se celé naše uskupení sešlo na faře ve Strážku, kde nás čekala tvrdá práce v podobě intenzivního soustředění. Společný víkend jsme započali v pátek mší svatou s otcem Pavlem. Náplní večera byla také příprava repertoáru na sobotní zpívání na svatbě ve Žďáru nad Sázavou.
Starosti se zajištěním všeho potřebného se projevily v celé své kráse již sobotního rána, kdy se v bazilice zvláště někteří pořádně zapotili při strašlivém zjištění, že…nu ale co! Nějaké ty obtíže se občas objeví všude, vždyť cesty Páně jsou nevyzpytatelné. My jsme se alespoň přesvědčili, že opravdu dokážeme držet při sobě, vzájemně se dokážeme podpořit a hlavně – vůbec se nebojíme improvizovat ;) Vše dopadlo na výbornou a my jsme se s dobrým pocitem mohli vrátit zpět na faru.
A protože čas je drahocenný, vrhli jsme se do práce po hlavě. Nejdříve válečná porada co nás všechno čeká (ještěže náš Pepík to má vždy pečlivě a do detailu připravené :D , rozdělení úkolů a jedeme. Naštěstí nás brzy zachránila děvčata, která připravila výborný oběd, díky němuž jsme nabrali nové síly. Do večera už to jelo jako po másle. Po faře se rozléhal zpěv jednotlivých hlasů na dělených zkouškách (místy i dunění „stepošky“) a ani nástrojová složka se nedala zahanbit. A protože po poctivé práci následuje odměna, čekaly na nás večer výborné buřty opékané na ohni (ano, některé samozřejmě i v ohni :D). Večer jsme vyčerpaní padli do spacáků a spali jako miminka.
Nedělního rána jsme se (zvláště naše starší osazenstvo) vrátili do dětských táborových let, když se po faře ozval opravdu hlasitý budíček, který nám dopřáli Jirka s Tomem. V 8 hodin jsme svým zpěvem potěšili farníky místního kostela při mši svaté. A potom, jak jinak, opět zkouška, doladit poslední detaily, vychutnat si nedělní oběd, nahrát naše veledílo a hurá domů!
Ačkoli je takové soustředění vždycky náročné, díky za něj! Je úžasné, jak je možné za tak krátký čas vytvořit úžasné dílo. A nejen to, díky společně strávenému času se také vzájemně blíže poznáváme. I když se může zdát, že jde pouze o mechanický nácvik písní, není tomu tak. Jak písničky získávají svoji podobu, vnímáme je více do hloubky, můžeme si je více prožít a díky tomu se střetáváme s naším Pánem. Dá tedy se říct, že to pro nás může být také určitý způsob modlitby – protože kdo zpívá, dvakrát se modlí ;)
Na závěr už snad jen jediné – Díky všem, kteří pro nás toto soustředění připravili a všem, kteří mu byli ochotni obětovat svůj čas. Buď pochválen, můj Pane, že jsi tolika mladým lidem zkřížil cestu a že mohou s Tvojí pomocí šířit radost kolem sebe. Dej, ať se naše společné dílo daří a zpíváme ke Tvé cti a chvále…
Neboť RADOST je IN!
členka scholy